Jdi na obsah Jdi na menu
 


báseň alá Poe

10. 4. 2013

 

crow_by_gimei.jpg

Smutek bodá duši mou, skrz poselství lásky, slepenou pomocí lepící pásky.
Nastavils mi krásný smutný líc.
Sedím tu, nesu svoje hoře,jen tě prosím, neuč mě pokoře.
Nebojím se, ale křičím svůj vzdor,
jsem černá vrána bez křídel, nebojím se, ale křičím svůj vzdor.
Tak neuč mě pokoře, už nikdy víc.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Marno vše!

(Andreas Avran Asylus, 26. 9. 2013 15:02)

Mně se tato báseň líbí a blbkám z komentářů pode mnou vzkazuji: "Polibte si prdel!"

Domácí úkol

(Ema, 23. 9. 2013 21:42)

Proč jsi to sem dala...? Vždyť to byl domácí úkol do školy...jako chápu, že sem dáváš všechnu svojí tvorbu, ale jak vidíš dole, né každý pochopí, že to mělo být podle linií Havrana... jinak hezká, ale krátká...

Poe?

(Eliška, 22. 9. 2013 17:56)

Úplně mimo, holka. Jela jsi podle linií Havrana, ale skončilo to fiaskem. Hraješ si na drsnou, ale přitom jsi úplně blbá, lžeš a nikoho nemáš.