Hasič
Hoří ti, má lásko, hoří ti krev?
Proč v žilách tvých koluje hněv?
Hoří ti, má lásko, hoří ti hruď.
Máš svou tíhu, ale tu mou nesuď.
Hoří ti, lásko má, hoří tvé slzy,
ale tvůj smutek nemizí.
Srdce tvé puká, rány krvácí,
na tobě nic znát není. Vy hasiči? Spíš vojáci.
Ono to samo nezmizí, to snad víš,
jako stín kráčí to za tebou nejspíš.
Já miluji tě, ale slova tvá zraňují, jako když seká meč,
a proto je to složité někdy, buď bojuj nebo uteč.
Hoří, lásko, hoří naše svíčka,
je jen na tobě, jaká to bude.
A kdo ví, třeba nás spojí, Skuld, severská budocna sudička,
a spojí nás nití barvy rudé.
A až budeme spolu, a jen svoji,
tak jedna věc zbývá, co vše spojí.
Ten poslední akt, kdy čas se zastaví,
kdy nit minulosti přetrhne se, zmizí obavy,
a kdo ví, třeba z nás vznikne nová hvězda.