Jdi na obsah Jdi na menu
 


Odcizení...

18. 12. 2012

 

rahxephon.jpg

„Marie, panno nezdolná, pomoz mi v tuto dobu, spěju do vlastního hrobu. Má zkáza se blíží, smrt už po mně shlíží. Ten krutý vrah, co udělal mi to, ať jde se mnou do pekla, je pozdě, abych se toho zalekla. Dech se mi pomalu tají, halucinace si se mnou hrají.“
„Řvy víc, čím rychleji mluvíš, tím dřív se života svého zbavíš.!“
„Zmlkni, nic nevíš!“
„Tak proč se mě tolik bojíš?“
„Já se nebojím se, ty srabe, tobě spíš ze ztráty krve hrabe.“
„Miláčku, vím dobře, jak smrti se bojíš, teď strachem se hroutíš. Kdybys nedělala hlouposti, nemuseli bychom být v téhle pasti.“
„Blbosti!? Co jsem měla dělat, tvé tajemství, že drogy pašuješ, mě mohlo do smrti hlodat.“
„Mohla ses chovat jako ta, co za ženu jsem si bral, co srdce a tělo milerád jí dal. Tos milovala ještě mě, ne toho kluka, co pracoval v krámě.“
„A tos ho musel zabít? Na kluka hodného pistoli nabít?“
„Viděl mě, jak drogy prodávám a já zadarmo nikomu nic nedávám.“
„Víš to, že jsi hnusné prase?!“
„Už je to tu zase. Dřív jsi nic neřekla, hlavně, že byly peníze v kase.“
„O to tu vůbec nešlo, jen jsem začala myslet na to, co by z toho vzešlo. Nelíbilo se mi nikdy, co jsi dělal a když za prací běhal, skoro jsem tě neviděla. A na Teda jsi nemusel žárlit, on chtěl občas se se mnou bavit a to, že mě vzal do kina, nebyla žádná novina, byl jen pozorným přítelem. S ním jsem mohla na chvíli šťastná být, o čem jsem s tebou mohla jen snít.“
„Z čeho soudíš, že jsem žárlil?“
„Děláš si legraci, když jsem byla pryč, tak jsi bláznil. Posílal jsi na něj svoje sluhy, žárlivost ti jen zářila barvami duhy.“
„A to jsem ho měl nechat, ať tě ode mě táhne pryč, a za jinou také spěchat. Nikdy žádnou nesváděl, nikdy jsem tě nepodváděl. Vždy nosil jsem ti růže, snažil jsem tě udělat šťastnou, jak jen muž může, ale tobě to asi bylo málo.“
Tolik hodin uplynulo, déšť kape na zem, dělá na ní ze slz lem. Dvě srdce lásku k sobě nedají znát, jakoby měly se ještě více čeho bát. Však láska neunikne žárlivosti a zrady trní, budou spolu brzo pod zemí pohřbeni.
„Já ale Teda nikdy nemilovala, to pro tebe jsem bláhově lásku schovávala.“
„Nelži mi alespoň před smrtí, ať mě ta bolest pod zemí nedrtí.“
Tento příběh chýlí se pomalu ke konci, co vyprávěl o strachu a bezmoci. Zůstanou spolu navždy, bez klamů a pocitů sebevraždy.
 
                       
 
 
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář