Stesk
29. 11. 2012
Když Luna ukáže jen kousek citu malý,
všem ostatním to rozum kalí.
V trávě leží malý bílý květ,
co jako vektor ukazuje cestu zpět.
V záři vidět jsou je zbytky mého těla,
a krev, co na rukou ta postava měla,
mizí jako stopa do dáli.
Havran, milosrdný soudce nad mou duší
a vítr, co konejšivě slzy suší
dívají se na plané naděje na tebe,
věřila jsem, že s tebou dostanu se to nebe.
Vytrhl si mi srdce jako z vody špunt,
ono je uschlé,vykrvené, hubené jako lunt.
Noční můra sedá mi na oči,
že slzy mi je už nesmočí.
Noční můra říká mi: ,,Neboj se, jsem tvá mamička,
ochráním tě, ať nespálíš se na prach od sluníčka."
Kape mi svoje slova do těla jako rtuť,
pomalu ztrácí se ta sladká do života chuť.
V dáli slyším jen smutný harfy tón,
jak přál by si to tuze on.
Zemřela jsem.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář