Úmorná ukolébavka
2. 7. 2013
Měsíčku, měsíci, ty muži činu,
smyj mou krví tu vinu.
Zabíjela jsem, zabíjím,
teď umírám, ale už nevidím,
co je za tou zdí světa.
Zabila jsem své srdce, roztrhla na dvě,
že to pomůže, domnívala jsem se slepě.
Osud mi do ruky kosu dal,
život však za trest také žal.
Krev plazila se po oknech jako stíny naše,
bolest vzduchem utíkala jako panna plaše.
Podívej se na toho vraha,
v očích jiskra, na rtech snaha
nesmát se jim.
Revoluce, svoboda, život bez útrap, nový.
Ano, tyto lži každý v sobě loví.
Tomu měla jsem věřit?
Tyto poslední slova na rtech mám.
V rozumu i srdci zůstal to zapadlý krám.
Utichá dech, na tělo mé padají uschlé listy
a ve stínech cosi šeptá: ,,dobrou noc, netrap se, už spi!
WOW
(anonym, 19. 1. 2021 10:11)